Tři čtvrtiny českého internetu už používají AI

Nový průzkum STEM říká, že zkušenost s umělou inteligencí má skoro tři čtvrtiny českých uživatelů internetu. Velké číslo. Ale samo o sobě svádí ke dvěma chybám, a hlavně skrývá tři příběhy, které jsou zajímavější než ten titulkový: jak rychle se to stalo, jak mělce AI pořád používáme a kde v Evropě vlastně stojíme.

Když mi minulý týden volali z redakce s tím, že o tomhle čísle budeme mluvit ve zprávách, první věc, kterou jsem si pomyslel, nebyla „páni, jak rychle“. Bylo to „dobře, ale řekněme to přesně“. Protože titulek „tři čtvrtiny Čechů a Češek mají zkušenost s AI“ je pravdivý jen do chvíle, než si k němu doplníte jedno slovo. A to slovo všechno mění.

Skoro tři čtvrtiny. Ale tří čtvrtin koho?

Dubnové šetření analytického ústavu STEM, série Trendy, sběr 22.-30. dubna 2026, 1 315 respondentů, proběhlo metodou online dotazování. To je důležité: jeho výsledky platí pro online populaci, tedy pro lidi, kteří používají internet. Ne pro celou dospělou populaci.

V téhle skupině používá AI pravidelně nebo občas 59 % lidí a dalších 12 % si ji aspoň vyzkoušelo. Dohromady tedy nějakou zkušenost s nástroji jako ChatGPT, Claude nebo Copilot má zhruba 71 %, odtud „skoro tři čtvrtiny“. Další 4 % uvádějí, že by ráda začala, ale zatím se k tomu nedostala.

Rozdíl mezi muži a ženami je přitom malý, zkušenost má zhruba tři čtvrtiny obou. Mnohem silněji dělí vzdělání: pravidelně AI používá 51 % vysokoškoláků oproti 18 % lidí bez maturity. Analytik STEM Jiří Táborský k tomu říká provokativní, ale věcnou poznámku: AI může být dalším faktorem sociální stratifikace, protože dobře zajištěným domácnostem umožní utéct těm hůře zajištěným ještě víc.

Třetina, nebo tři čtvrtiny?

Tady přichází ta past, o které jsem mluvil. STEM se na totéž ptal i loni, takže máme srovnání v čase. A pár týdnů před letošní vlnou zveřejnil svoje čísla i Český statistický úřad. Když je dáte vedle sebe, vypadají na první pohled jako rozpor. Nejsou.

Mezi roky 2025 a 2026 změnil STEM i základnu, z celé populace na uživatele internetu, proto nejde 38 -> 71 brát jako totéž číslo. Směr je ale nepřehlédnutelný: prudký růst.

Když z výpočtu vyřadíte zhruba 8 % lidí, kteří internet nikdy nepoužili, podle ČSÚ je to asi 680 tisíc lidí, z drtivé většiny seniorů, čísla se k sobě přiblíží. STEM mluví o těch, kdo už online jsou, ČSÚ o všech. Pro televizní vstup, a vlastně pro jakoukoli poctivou debatu, je proto přesnější věta „tři čtvrtiny českých uživatelů internetu“ než „tři čtvrtiny Čechů“. Vypadá to jako detail. Ve skutečnosti je to rozdíl mezi tvrzením, které obstojí, a tvrzením, které někdo za pět minut rozcupuje jiným oficiálním číslem.

Z novinky se za rok stal běžný nástroj

Ať už vezmeme kterékoli číslo, dynamika je stejná: prudká. STEM loni v dubnu, tehdy ještě na celé dospělé populaci, naměřil zkušenost s AI u 38 % lidí. Letos jsme u zmíněných tří čtvrtin online populace. I když ta dvě čísla nejsou úplně stejně měřená, a nemá smysl je mechanicky porovnávat jako 38 -> 75, směr je nepřehlédnutelný: za jediný rok se dosah zhruba zdvojnásobil.

Nejčistší řadu v čase přitom dávají firmy. Tady ČSÚ měří totéž tři roky po sobě:

Proč ten skok? Nestalo se to ve vzduchoprázdnu. AI naskočila na už hotové návyky. Internet v Česku používá denně přes 80 % lidí, mobilní bankovnictví zvládá 78 %, online nakupuje 68 %. Vstupní bariéra byla nízká. K tomu se přidaly tři technologické věci: modely jsou levnější a rychlejší, dostupnější a hlavně neviditelné: AI dnes nemusíte hledat ve speciální aplikaci, čeká na vás ve vyhledávači, v kancelářském balíku, v telefonu od Applu i Samsungu a od května 2026 i v Newsfeedu Seznamu.

Že už nejde jen o zvědavost, ukazují i tvrdá data o produktivitě: studie NBER na více než pěti tisících pracovníků zákaznické podpory zjistila průměrný nárůst výkonu o 14 %, a u méně zkušených lidí dokonce o 34 %. Jakmile člověk najde jeden konkrétní scénář, kde mu AI šetří čas, vrací se k ní. Proto čekám, že pravidelných uživatelů ještě přibude. Jen už ne stejně divoce: narazíme na přirozený strop. Zhruba třetina lidí, a u lidí nad 60 let skoro polovina, o AI vědomě nestojí, a nejčastější důvod není strach, ale prosté „zatím to nepotřebuju“.

Kde si Česka všímají

Tohle je část, kterou v českých článcích obvykle nikdo nedopíše, a přitom je nejvíc vypovídající. Eurostat loni, v roce 2025, vůbec poprvé změřil používání generativní AI napříč celou Evropou jednotnou metodikou. V průměru ji v zemích EU použila třetina lidí (32,7 %) ve věku 16 až 74 let. Česko je s 32 % prakticky přesně na evropském průměru, ani vepředu, ani vzadu.

Vepředu jsou seveřani: Norsko 56 %, Dánsko 48 %, Estonsko a Malta 47 %, Finsko 46 %. Vzadu Rumunsko 18 %, Itálie 20 %, Bulharsko a Polsko 23 %. Z velkých ekonomik je pod průměrem Německo (32 %) i Itálie, nad ním Španělsko (38 %) a Francie (37 %). Takže v celkové populaci jsme evropský průměr.

Ale teď to zajímavé. Když se Eurostat podívá jen na mladé ve věku 16-24 let, Česko vyskočí mezi absolutní evropskou špičku:

To je podle mě nejdůležitější zjištění celé téhle vlny dat. Mezi dospělými jsme evropský průměr. Mezi mladými jsme třetí nejlepší v celé Evropské unii. Generace, která teď sedí ve školách, vstoupí na pracovní trh s AI jako se samozřejmostí a vezme si ji s sebou. Jinými slovy: ten rozdíl mezi 32 % v populaci a 78,5 % u mladých není stav, je to předpověď.

A nemyslím si, že je to náhoda nebo jen samospád technologie. Za tím, že čeští školáci patří k evropské špičce, stojí i pořádný kus osvěty. Sám už jsem udělal desítky přednášek na nejrůznějších školách a moje aplikace jako DigiHavel jsou na stovkách škol. K tomu přidávají ruku k dílu iniciativy jako AI dětem a další asociace, které dělají to samé: snaží se, aby se děti i jejich učitelé naučili s AI pracovat chytře, kriticky a beze strachu. Tahle čísla jsou i jejich zásluha.

Rychle a široce. Ale pořád dost mělce

Tady stojí za to být upřímný i sám k sobě jako k oboru. To, že tři čtvrtiny lidí AI „zkusily“, neznamená, že ji používají hluboko. STEM se ptal, k čemu konkrétně lidem AI slouží, a odpověď je střízlivá:

Pořád je to hlavně chytrý vyhledávač a překladač. Hledání informací používá 90 % uživatelů aspoň občas, 49 % často. Překlad, tvorba obrázků a shrnutí textu jsou vysoko. Pokročilé využití, agentní AI nebo programování, zůstává doménou malé skupiny.

Tohle krásně navazuje na velkou studii, o které jsme tu psali už loni na podzim, když OpenAI poprvé pustil ven data o tom, jak lidé ChatGPT doopravdy používají. Vyšlo z ní pár věcí, které mě potěšily: že většina práce s textem není o tom, aby AI psala za nás, ale aby nám pomohla vylepšit náš vlastní text. A že se postupně přesouváme z režimu „dělej“ do režimu „ptej se“, bereme AI spíš jako chytrého poradce než jako sluhu. Česká data tenhle obrázek potvrzují.

Strach z práce předbíhá realitu

Češi vnímají AI spíš jako příležitost (45 %) než jako hrozbu (30 %), zbytek je neutrální. A zajímavý je vývoj: lidé, kteří loni měli k AI negativní postoj, se letos posunuli ke středu, ti pozitivní zůstali na svém. Strach se mírní právě tam, kde lidé s AI začali pracovat.

Nejostřejší rozpor je u práce. Polovina lidí se obává, že kvůli AI přijde někdo v jejich okolí o práci. Čtvrtina má osobní obavu o vlastní profesi. Ale když se STEM zeptal na realitu, obrázek je úplně jiný:

Neznamená to, že dopady na trh práce nepřijdou. Znamená to, že v Česku je to zatím spíš téma obav a očekávání, sycené mediálním obrazem, než masová každodenní zkušenost.

Mimochodem, čeho se Češi bojí nejvíc, není ani tak ztráta práce. Jsou to věci kolem informací a bezpečnosti: že už nepůjde rozeznat, co vytvořil člověk a co stroj, nárůst kybernetických útoků a zneužití AI autoritářskými režimy. A to mě přivádí k poslední a podle mě nejdůležitější části.

Kdy AI věřit a kdy ne

Lidé často nedůvěřují správnosti výstupů AI. A je to tak dobře, ta opatrnost není zpátečnictví, je to zdravý selský rozum. Vyplatí se ale vědět proč, protože pak z toho jde udělat jednoduché pravidlo.

Velký jazykový model nepřemýšlí jako člověk, uvažuje svým vlastním způsobem. Na té nejnižší úrovni se sice snaží uhodnout další slovo, token, za tím předchozím, jenže nad tím vznikají emergentní jevy, které ten zjednodušený popis dávno přerostly. Není to tedy zdaleka „jen statistika“, ale není to ani stroj, který by svět chápal stejně jako my. A přesně v té mezeře vzniká problém: model dokáže vyrobit stylisticky dokonalou, sebevědomě znějící a přitom zcela smyšlenou odpověď. Tomuhle jevu se říká halucinace.

Sám OpenAI ji popisuje jako uvěřitelné, ale nepravdivé tvrzení a přiznává, že současné způsoby hodnocení modelů často odměňují spíš hádání než upřímné „nevím“. Anthropic zase přímo radí brát výstupy s rezervou, hlavně u aktuálních témat, a vždycky si ověřovat citované zdroje.

Já si to představuju jako geniálního fantastu s obrovským sebevědomím. Nebo jako juniorního studenta, který vystudoval desítky vysokých škol a přečetl skoro všechno, jenže mu pořád chybí kontakt s běžnou lidskou realitou. Umí toho ohromně, ale potřebuje, aby mu člověk dělal toho dospělého v místnosti.

Z toho mi vychází pravidlo, které říkám na přednáškách i doma:

A platí přímá úměra: čím větší dopad má informace na vaše zdraví, peníze nebo reputaci, tím méně stačí jedna odpověď od chatbota. Plynulost textu a sebevědomý tón stroje totiž nikdy nejsou důkazem pravdy.

Z toho pro mě plyne ta nejdůležitější věc, kterou opakuju pořád dokola: nenechme umělou inteligenci myslet za nás. Nejhorší, co můžeme udělat, je vypnout vlastní hlavu a slepě opisovat, co model vygeneruje. Mnohem lepší je používat ji sokratovskou metodou, jako partnera do debaty, který vám klade otázky a nutí vás věc promyslet.

A když potřebujete něco spolehlivějšího? Zapněte modelu vyhledávání na internetu, opřete ho o ověřené zdroje, tomu se říká RAG, model pak mluví nad vašimi daty, ne ze své paměti, a popřemýšlejte, k čemu se jaký model vlastně hodí. Na něco stačí ten malý a rychlý, na složitější úvahu sáhnete po tom nejsilnějším. To celé je otázka kritického myšlení, ne slepé důvěry.

Ne hračka, ne hrozba, ale nástroj

Tahle data sedí přesně do toho, o co se v Alpha Industries snažíme od roku 2018: AI s lidskou tváří. Ne technologie pro nadšence, ale nástroj, který lidem reálně pomáhá a se kterým umějí zacházet. Když děláme DigiHavla pro školy nebo stavíme AI Studio, jde vždycky o totéž: aby AI nebyla černá skříňka, ale parťák, kterému rozumíte a kterého umíte zkontrolovat.

Proto mě na číslech STEM a Eurostatu nejvíc těší ne ta velikost, ale ten posun v hlavách. Lidé, kteří se loni báli, se letos posunuli ke středu. To se nestane regulací ani strašením. Stane se to tím, že si člověk AI vyzkouší, najde, k čemu se mu hodí, a zjistí, kde má hranice.

Přesně tahle digitální a informační gramotnost je celá hra. AI už v Česku není hračka pro pár lidí, je to běžný nástroj. A další růst nepřijde od nadšenců, přijde od lidí, kteří v ní objeví jednu konkrétní úsporu času. Jen u faktů a citací prosím pamatujte: tam je AI začátek práce, ne její konec.

A úplně na závěr to nejdůležitější, co říkám na každé přednášce: nebojte se experimentovat. Posilujte tu svoji dětskou zvědavost, tu samou, která 81 % lidí vůbec přivedla k tomu, aby AI zkusili. Strach z AI totiž nezažene přednáška ani návod, ale jedině to, že si ji osaháte, budete si s ní hrát a sami zjistíte, co umí a kde má hranice. Zvědavost je zdaleka nejlepší cesta, jak se ji doopravdy naučit. A zároveň ta nejlepší obrana před tím, abyste se jí báli.

Zdroje a další čtení

• STEM: Tři čtvrtiny českých uživatelů internetu mají zkušenosti s umělou inteligencí (Trendy 04/2026, CAWI, n = 1 315).
• Český statistický úřad: Umělou inteligenci používá třetina populace (Využívání ICT v domácnostech a mezi osobami, 2025).
• Eurostat: 32.7% of EU people used generative AI tools in 2025 a 64% of 16-24-year-olds used AI in 2025.
• Alpha Industries: Jak lidé doopravdy používají ChatGPT?.
• Stanford HAI: AI Index Report; OpenAI a Anthropic: dokumentace k halucinacím a ověřování zdrojů; NIST: AI Risk Management Framework.