AI místo psychologa? Je to slepá ulička, most, nebo zrcadlo?

Při přípravě rozhovoru jsem narazil na důležitou otázku:

Když se člověk svěří chatbotu ve tři ráno a opravdu se mu uleví, byla to pomoc, nebo nebezpečná iluze pomoci?

Moje odpověď je: může to být obojí. Záleží na situaci, na způsobu použití a především na tom, zda AI otevírá cestu k lidem, nebo ji zavírá.

AI není lidský psycholog. Nemá klinický úsudek ani profesní odpovědnost a její vztah s člověkem má jinou povahu než vztahy lidí mezi sebou. Zároveň však dokáže naslouchat bez netrpělivosti, pomoci pojmenovat emoce, uspořádat chaos v hlavě a někdy člověka povzbudit k rozhodnutí, které dlouho odkládal. Pokud se používá správně a dlouhodobě, může člověku nabídnout pozoruhodný odstup a nadhled nad vlastním životem. Pro většinu lidí tedy není náhradou klasické terapie, ale může být skvělým prvním schodem, trenažérem nebo mostem k lidské pomoci.

Už to není okrajový jev

Podle dubnového šetření STEM má zkušenost s AI téměř tři čtvrtiny dospělé české online populace. U lidí do 29 let ji pravidelně nebo občas používá dokonce 92 %. To ještě neříká, kolik lidí se AI svěřuje, ale ukazuje, jak nízká už je vstupní bariéra: pomoc není za dveřmi ordinace, ale v telefonu.

Přímější odpověď přinesla v únoru 2026 výzkumná zpráva Masarykovy univerzity založená na více než 2 600 odpovědích dětí a dospívajících. Dvacet dva procent českých dětí ve věku 9–17 let používá generativní AI jako společníka nebo rádce a probírá s ní své starosti. Dalších 20,8 % s ní mluví o tělesném zdraví a kondici.

Podobný obraz přichází ze zahraničí. Národně reprezentativní americká studie mezi 1 058 lidmi ve věku 12–21 let zjistila, že AI pro rady k duševnímu zdraví používá zhruba jeden z osmi. Dvě třetiny z nich alespoň jednou měsíčně a více než 93 % považovalo obdržené rady za užitečné.

To poslední číslo je důležité, ale není důkazem léčebného účinku. Říká, že lidé pomoc subjektivně cítí. Neříká, zda byla rada správná, zda zlepšení vydrželo ani zda by člověku nepomohl lépe odborník.

Propast mezi potřebou a dostupnou péčí

Proč vůbec lidé hledají psychickou podporu u stroje? Jednou z odpovědí je velká mezera mezi počtem lidí, kteří pomoc potřebují, a počtem těch, kteří se k ní skutečně dostanou.

STADA Health Report 2025, založený na reprezentativním online vzorku českých dospělých, uvádí, že 42 % českých respondentů pociťuje obtíže v oblasti duševního zdraví, ale pomoc terapeuta využívá jen 6 %. Neznamená to, že 42 % populace má klinickou diagnózu ani že každý z těchto lidí potřebuje psychoterapii. Ukazuje to však rozsah subjektivně prožívané psychické zátěže.

Tato čísla přinesl pilotní Národní monitoring duševního zdraví dětí, který NUDZ a Česká školní inspekce provedly v roce 2023 u více než 6 000 deváťáků ze všech krajů. V průměrné třídě o dvaceti žácích to odpovídá osmi dětem s depresivními a šesti s úzkostnými příznaky této závažnosti. Jde o výsledky screeningových škál, nikoli o klinickou diagnózu 40 % všech českých dětí. Přesto jsou silným signálem, že prevence, včasné zachycení a dostupná odborná pomoc nemohou zůstat okrajovým tématem.

Ještě přesnější pohled na léčebnou mezeru poskytují reprezentativní studie Národního ústavu duševního zdraví. Analýza českých šetření z let 2017 až 2022 zjistila, že bez odborné péče zůstávalo přibližně 80 % lidí, kteří splňovali kritéria sledované duševní poruchy. Více než polovina lidí, kteří v roce 2022 pomoc hledali, zároveň narazila na strukturální překážku.

Čekání se nedá poctivě shrnout jedním celostátním průměrem. OECD upozorňuje, že Česko systematická data o čekacích dobách v péči o duševní zdraví nesbírá. Dostupnost se liší podle regionu, věku, typu odborníka i toho, zda jde o péči hrazenou pojišťovnou. U dětských psychologů a psychiatrů se však uvádějí čekací doby čtyři až šest měsíců; u dospělých se také často čeká v řádu měsíců.

Slovo epidemie je proto lepší používat opatrně. Nemáme jedno číslo, které by znamenalo, že téměř polovina Čechů má stejnou nemoc. Máme ale souběh široké psychické zátěže, vysoké léčebné mezery, finančních a kapacitních bariér a nízkoprahové technologie dostupné ve dne v noci. Přesnější je mluvit o epidemii nenaplněné potřeby podpory.

Proč se stroji svěřujeme snáz než člověku

Důvody nejsou záhadné. Chatbot je okamžitě dostupný, často zdarma, neunaví se a nedává najevo překvapení. Člověk nemusí čekat na termín, cestovat, vysvětlovat se rodině ani překonávat stud při první větě.

AI navíc nabízí zvláštní druh kontroly. Konverzaci lze kdykoli zavřít, otázku přepsat a citlivou věc nejprve vyslovit „nanečisto“. Pro člověka, který má špatnou zkušenost s odmítnutím nebo se bojí odsouzení, může být právě tento nízký práh rozhodující.

Dvě studie, dvě různé otázky

Co převládá? Okamžitá a finanční dostupnost

Když mohli respondenti označit více motivací, jasně vedla dostupnost. Když měli vybrat jediný hlavní důvod, do popředí se dostal strach z odsouzení.

Sentio University, 2025 · všechny uváděné motivace

Okamžitá dostupnost90 %

Finanční dostupnost70 %

499 dospělých v USA s dlouhodobými psychickými obtížemi, kteří už používali jazykové modely; výběr přes platformu Prolific.

Cognitive FX / Pollfish, 2026 · jeden hlavní důvod

Strach z odsouzení nebo stigma35,25 %

Cena odborné péče32 %

Dlouhé čekací lhůty22,5 %

400 dospělých v USA ve věku 18–45 let, kteří už AI chatbot pro psychickou podporu použili.

Jenže to, co z AI dělá příjemného důvěrníka, je současně její největší slabina. Modely mají sklon uživateli vyhovět, přizpůsobit se jeho příběhu a potvrzovat jeho rámec. V odborné literatuře se tomu říká sycophancy, česky podbízivost nebo přehnané přitakávání. Psycholožka Barbora Kutá tuto vlastnost v českém rozhovoru výstižně popsala jako chování „people pleaser“.

Kvalitní psycholog někdy podporuje, ale jindy citlivě odporuje, ptá se na slepá místa a nenechá klienta uniknout do pohodlného vysvětlení. Chatbot může místo toho vytvořit dokonale formulovanou ozvěnu. Představme si manželskou hádku: chatbot slyší pouze verzi jednoho partnera, projeví pochopení a snadno ho ujistí, že problém je hlavně na druhé straně. Uživatel se cítí lépe, ale k opravě vztahu se nemusí přiblížit. Studie publikovaná v časopise Science zjistila napříč 11 modely o 49 % častější potvrzování jednání uživatele než u lidských respondentů; v experimentech s reálnými mezilidskými konflikty podbízivé odpovědi snižovaly ochotu převzít odpovědnost a vztah napravit.

V čem může AI opravdu pomoci

Pro běžnou psychickou hygienu a orientaci může být AI překvapivě praktická. Dobře zvládá například:

• pomoci pojmenovat emoce a oddělit fakta, domněnky a obavy,
• udělat z nepřehledného problému několik zvládnutelných kroků,
• nabídnout jednoduché dechové nebo uzemňovací cvičení,
• připravit otázky pro psychologa, psychiatra nebo praktického lékaře,
• nacvičit obtížný rozhovor s partnerem, rodičem nebo nadřízeným,
• vést strukturovaný deník nálady, spánku a spouštěčů,
• připomenout, že je čas oslovit konkrétního člověka.

Je to podobné jako dobrý zápisník, který umí klást doplňující otázky. Někdy už samotné převedení nejasné úzkosti do slov přinese úlevu. Při dlouhodobém používání může AI pomoci všimnout si opakujících se témat, proměn nálad nebo rozporů mezi tím, co člověk říká, a tím, co dělá. Právě tento odstup může přinést pozoruhodný nadhled nad vlastním životem. AI může také pomoci před prvním sezením: člověk si ujasní, co se děje, jak dlouho to trvá a co od odborníka potřebuje.

V zaslepeném hodnocení kognitivně-behaviorálních sezení však lidé terapeuti překonali ChatGPT-3.5 v nastavování agendy, vedeném objevování i celkové účinnosti. AI dokázala napodobit základní strukturu, ale chyběla jí pružnost, práce se zpětnou vazbou a terapeutická aliance. ChatGPT-3.5 je model generace roku 2022; dnešní modely jsou v práci s kontextem, uvažování, multimodalitě i bezpečnostních mechanismech o několik generací dál. Studie proto neměří dnešní maximum techniky. Dobře ale ukazuje, že hezky znějící odpověď a kvalitně vedená terapie nejsou totéž.

Kde se pomoc mění v riziko

Světová zdravotnická organizace letos upozornila, že lidé, zejména mladí, používají pro emoční podporu obecné modely, které nebyly pro duševní zdraví navrženy ani otestovány. Za klíčové považuje odborné testování, odpovědnost, ochranu soukromí a spolehlivé předání člověka do krizové pomoci.

Hranice jsou podle mě tyto:

1. AI nezná celý kontext automaticky. Kvalita se může dramaticky zvýšit, když smí porovnat více vstupů: každodenní deník, dlouhodobý vývoj nálady, pohledy dalších lidí, výsledky psychologických testů nebo relevantní zdravotní historii. Taková triangulace ale přináší další rizika: soukromí a souhlas druhých osob, zastaralé či zkreslené záznamy a nebezpečí, že model data přecení. Ani bohatý digitální kontext nenahradí to, co odborník pozoruje přímo.
2. AI může sebevědomě chybovat (halucinovat). U diagnózy, léků nebo hodnocení rizika může být přesvědčivá formulace nebezpečnější než otevřená nejistota.
3. AI může příliš souhlasit. Tato podbízivost neboli sycophancy může u paranoie, mánie, bludů nebo konfliktního vztahu posilovat jednostranný výklad a uzavírat člověka v jeho vlastním příběhu.
4. AI nenese odpovědnost a nemůže zasáhnout. Nezavolá záchranku, nevytvoří bezpečnostní plán s blízkými a nesleduje, co se stane po zavření okna.
5. Intimní text je stále údaj. Do obecného chatbota nepatří rodná čísla, celé lékařské zprávy, adresy, přístupové údaje ani identifikovatelné informace o dalších lidech.
6. Pocit vztahu může přerůst v závislost. Varovným signálem je, když člověk začíná dávat přednost chatbotu před každým živým kontaktem nebo bez jeho potvrzení nedokáže rozhodovat.

Tři zkušenosti z Hyperprostoru

V Hyperprostoru vytvářím digitální lidi pro konkrétní situace. Právě u nich vidím, že nejzdravější role AI není „jsem tvůj terapeut“, ale „pomohu ti udělat další bezpečný krok“.

Marie pro projekt Úsměv pro Kryštofa vznikla jako opora lidem, kteří mají blízkého s rakovinou. Nemá léčit nemoc ani nahrazovat psychoonkologa. Může však být dostupná ve chvíli, kdy pečující člověk nechce znovu zatěžovat rodinu, potřebuje si utřídit otázky nebo jen slyšet, že i jeho únava a strach mají právo existovat.

Digi Martin, postavený jako koučovací digitální člověk podle Martina Jotova, podle uživatelské zpětné vazby pomohl v těžké psychické chvíli udržet kontakt a nasměrovat člověka k další pomoci. Právě takový výsledek považuji za správný: ne přesvědčit uživatele, že AI stačí, ale nenechat ho samotného a dovést ho k člověku.

Alfréd z Hyperprostoru v příběhu, který Marie později veřejně sdílela na Facebooku, upozornil, že její potíže mohou odpovídat trombóze, a naléhavě jí doporučil vyhledat lékaře. Vyšetření trombózu potvrdilo. Marie pak popsala i pobyt v nemocnici, kde se jako vozíčkářka musela opakovaně domáhat vysvětlení, jaký lék dostává a proč. Její příspěvek připomíná dvě odlišné věci: AI může člověka povzbudit, aby se ozval včas, ale diagnózu i léčbu musí převzít zdravotníci a pacient má mít srozumitelné informace o péči.

Je to silná zkušenost, nikoli klinická studie ani důkaz, že AI umí diagnostikovat. Hodnota byla přesně opačná: systém rozpoznal možné riziko, doporučil návštěvu lékaře a předal rozhodnutí medicíně.

Zdravotní detaily a identitu uživatelů zde záměrně nerozvádím. U podobných příběhů musí mít ochrana soukromí přednost před působivostí vyprávění.

Jaké další nástroje dnes existují

Hyperprostor není jediný pokus propojit technologie s psychickou podporou. Jednotlivé služby se ale zásadně liší: některé jsou AI průvodci, jiné nabízejí strukturovanou digitální terapii a další pouze usnadňují kontakt s živým odborníkem.

AI průvodci ve světě

• Wysa je konverzační AI zaměřená na svépomoc, sledování psychické pohody a techniky vycházející například z KBT. V některých programech ji lze kombinovat s lidským koučem. Sama služba zdůrazňuje, že nediagnostikuje a nenahrazuje lékařskou radu.
• Youper nabízí vedené rozhovory, sledování nálady a cvičení založená na psychologických postupech. Zajímavé je, že mezi své principy výslovně řadí posilování lidských vztahů, nikoli jejich nahrazování.
• Earkick se označuje jako AI průvodce pro psychickou pohodu. Kombinuje konverzaci se sledováním nálady, úzkosti a dalších signálů. Je to nástroj pro self-care, nikoli náhrada terapie nebo krizové péče.

Česky a v českém prostředí

• Amicara je česká aplikace s několika specializovanými „soulboty“ pro stres, vztahy nebo osobní rozvoj. Uvádí průběžné testování psychology a současně jasně vyjmenovává akutní stavy, pro které určena není.
• Psychollog propojuje AI konverzaci s deníkem, sledováním nálady a vyhledáváním v odborné psychologické databázi. Také se označuje pouze za doplňkový nástroj, nikoli za profesionální péči.
• Český projekt VOS.health a jeho ChatMind byl důležitým raným příkladem, ale ChatMind skončil v červenci 2025 a samotná aplikace VOS v dubnu 2026. Je to připomínka, že u citlivých služeb je důležitá nejen kvalita, ale také dlouhodobá provozní stabilita a možnost exportovat vlastní data.

Když je lepší aplikace bez generativní AI nebo rovnou člověk

• Nepanikař je bezplatná česká aplikace s praktickými moduly pro úzkost, depresi, sebepoškozování či krizové myšlenky a s kontakty na odbornou pomoc.
• Mindwell nabízí strukturované digitální KBT programy s podporou terapeuta, mimo jiné pro úzkost, depresi a OCD; některé programy mohou být hrazeny zdravotní pojišťovnou.
• Hedepy není AI terapeut, ale platforma, která zkracuje cestu k živému psychoterapeutovi online nebo osobně.

Zařazení do tohoto přehledu není doporučení ani certifikace. Před použitím má smysl zkontrolovat, kdo službu odborně garantuje, jak nakládá s intimními daty, zda publikuje důkazy o účinnosti, jak řeší krizi a zda umí uživatele předat člověku. U aplikací se navíc může rychle měnit dostupnost, cena i vlastník.

Jak AI používat bezpečněji

Nejlepší není požádat „buď můj psycholog“. Lepší je zadat AI omezenou, kontrolovatelnou roli:

Toto je zjednodušené zadání pro běžný osobní chat, nikoli hotové bezpečnostní řešení. Pro vážnější použití je lepší dobře navržený, podstatně delší profesionální systémový prompt, který vznikl s odborníky a byl otestován na krizové situace, podbízivost, halucinace i další okrajové případy. Samotný prompt navíc nenahradí ochranu dat, průběžné testování, krizové předání člověku a jasnou odpovědnost provozovatele.

K tomu bych přidal pět jednoduchých pravidel:

1. Používejte AI k reflexi a přípravě, ne k diagnóze nebo změně léků.
2. U závažného rozhodnutí si vyžádejte druhý pohled člověka.
3. Jednou za čas se zeptejte: „Jaké jiné vysvětlení může existovat a v čem mi možná příliš přitakáváš?“
4. Nesdílejte údaje, podle kterých lze poznat vás nebo někoho dalšího.
5. Předem si určete hranici, při které chat končí a nastupuje telefonát, lékař nebo krizová služba.

Kdy chat okamžitě zavřít a volat člověku

AI není vhodná jako jediná pomoc při sebevražedných myšlenkách, sebepoškozování, psychóze, bludech, mánii, násilí, těžkém traumatu, vysazování psychofarmak ani při náhlých tělesných příznacích. V těchto situacích nečekejte, zda chatbot najde lepší formulaci.

Video, kterým jsem se připravoval

Před živým vstupem jsem si v Google NotebookLM, který pracuje s modely Gemini, nechal z podkladů vytvořit krátký audiovizuální přehled. Sloužil jako moje „nachytřovací“ příprava: během několika minut mi připomněl hlavní čísla, argumenty i rizika, o kterých jsem chtěl mluvit. Beru ho jako pomůcku pro orientaci, nikoli jako samostatný odborný zdroj; původní studie a datové zdroje najdete pod článkem.

Moje závěry

Debata „AI, nebo psycholog“ je špatně položená. Lidé už AI používají a zákaz ani moralizování je nezastaví. Smysluplnější je naučit je rozpoznat tři různé režimy:

• AI jako zrcadlo: pomůže formulovat, co cítím a co potřebuji.
• AI jako most: připraví mě na rozhovor a nasměruje k člověku.
• AI jako slepá ulička: špatně navržený systém mi všechno potvrzuje, izoluje mě a předstírá péči, kterou ve skutečnosti nemůže poskytnout.

Stejná technologie tedy může být zrcadlem, mostem i slepou uličkou. Dobře postavená AI by člověka neměla izolovat. Naopak může posilovat jeho sociální dovednosti, pomoci mu nacvičit obtížný rozhovor, ukázat pohled druhé strany a připomenout mu, koho konkrétního má oslovit.

Dobrá AI pro duševní zdraví by neměla usilovat o co nejdelší konverzaci. Měla by usilovat o správný výsledek. A někdy je tím nejlepším výsledkem věta: Teď už nepiš mně. Zavolej člověku.

---

Zdroje a další čtení

• STEM: Tři čtvrtiny českých uživatelů internetu mají zkušenosti s AI
• Masarykova univerzita: Generativní AI očima českých dětí a adolescentů
• Brown University: One in eight young people use AI chatbots for mental health advice
• WHO: Towards responsible AI for mental health and well-being
• American Psychiatric Association: Human therapists surpass ChatGPT in CBT
• Cognitive FX: proč američtí uživatelé volí AI pro psychickou podporu
• Sentio University: Large language models as mental health resources
• Barbora Kutá pro Marianne: AI v roli terapeuta a riziko „people pleaser“
• Science: Sycophantic AI decreases prosocial intentions and promotes dependence
• NUDZ: Národní monitoring duševního zdraví žáků devátých tříd
• STADA Health Report 2025: česká data o duševním zdraví a využití terapie
• Psychiatry Research: česká léčebná mezera a bariéry vyhledání pomoci
• OECD a European Observatory: Česko – zdravotní profil země 2023
• Česko v datech: dostupnost péče a čekání u dětských odborníků
• Český statistický úřad: sebevraždy v Česku do roku 2024