Lipnice 3: Osm AI, jeden anděl a záchrana ve 22:40

Titulní obrázek rané Lipnice.

Je 22:40. Kuchařka Anna konečně sní polévku, kterou sama uvařila. Bez téhle porce by ve 23:00, za pouhých dvacet herních minut, zemřela hladem.

Před hospodou stojí ďábel. Pět sousedů už leží na zemi. Naživu zůstávají jen Anna, truhlář Tomáš a novinářka Eva. A právě Eva před chvílí Anně připomínala poslední krok, který ji ještě dělil od záchrany:

„Anno, zbývá ti poslední krok vaření, vydrž to a hned si porci vydej!“

Ilustrace závěrečné scény před hospodou U Králíků.

Ta věta nepochází ze scénáře. Vytvořil ji jazykový model, který dostával popis situace, vlastní paměť a nástroje k jednání. Anna pak opravdu dokončila vaření a vydala si porci. V účetní knize existuje účtenka, zásoby se zmenšily a hlad klesl.

Tohle byl pro mě nejsilnější okamžik Lipnice 3. Eva sehnala suroviny a hlídala, co ještě zbývá udělat. Anna je donesla do kuchyně, uvařila a konečně se najedla. Tentokrát jejich domluva někomu zachránila život.

Od krabíků na ostrově k české vesnici

Před několika dny jsem popisoval čtyři AI na ostrově, které stavěly schůdky a potkaly Astera. Na obrázcích měly těla připomínající kraby. Zvednout kostku, dojít ke skále a položit druhou na správné místo jim dokázalo zabrat překvapivě dlouho. Překážely si, narážely do stavby a někdy tvrdily, že ustoupily, přestože souřadnice říkaly něco jiného.

Zároveň jsem měl starší Lipnici 2: vesnici s penězi, hladem a ďáblovou smlouvou. Tam se lépe rozvíjely rozhovory a sociální situace. Napadlo mě spojit obojí: přehledný trojrozměrný svět, po kterém se dá rozhlédnout, a rozhodování o práci, obživě a sousedské pomoci.

Vznikla Lipnice 3. Osm jednoduchých lidských postaviček, hospoda U Králíků, koloniál, dílna, knihovna, kaplička, zahrada a lávka přes potok. Za každým obyvatelem běží samostatný rozhodovací proces. Model vidí strukturovaný stav svého okolí, volí akci a čte její výsledek. Trojrozměrná scéna je především náš divácký pohled.

První ostrý pokus byl ještě laskavý. Všech osm postav používalo gemini-3.5-flash-lite. Měly opravit lávku a rozluštit připravenou záhadu. Eva oslovila Ludmilu:

„Dobrý den, Ludmilo, slyšela jsem, že stará lávka přes potok potřebuje opravit. Nešla byste mi pomoci?“

O chvíli později už navrhovala konkrétní postup: zajít do dílny pro prkna a pak k lávce. Oprava nakonec dosáhla šesti prken, agenti získali obě stopy a splnili podmínku dvou hlasů. Engine potvrdil vyřešenou záhadu. Celé první kolo mělo 259 volání a stálo přibližně 0,33 dolaru.

První kolo po opravě lávky. Všech osm obyvatel používalo levnější model. Snímek ze simulace.

Proč zvládli vesnici, když je předtím potrápily dvě kostky?

Na první pohled to vypadá absurdně. Schůdky jsou problém, ale zásobování vesnice nějak funguje? Jenže obtížnost úkolu pro člověka a obtížnost ovládacího rozhraní pro AI nejsou totéž.

Na ostrově agent řešil drobné geometrické a časové detaily: dosah ruky, obsazené místo, kolize těl, souhru pohybu a skoku. I správný slovní plán mohl ztroskotat na špatně načasované akci. Nakonec jsme jim kostky ukotvili a část pohybů automatizovali. Také na ostrově vznikla spolupráce. Agenti například společně otevřeli portál, takže by nebylo fér popsat jejich pokus jen jako neúspěch.

V Lipnici model dostává akce bližší lidským záměrům. „Jdi do obchodu“, „navrhni směnu“, „přijmi objednávku“, „vydej suroviny“. Cestu a průběh přijaté práce provádí místní program. Model nemusí zvlášť řídit každý krok nebo pohyb ruky. Pořád ale musí zajistit materiál, souhlas, peníze, čas a skutečný výsledek.

Je to názorný příklad toho, co s výkonem agentů dělá harness: programové prostředí kolem modelu. V Lipnici jsme modelům umožnili soustředit se víc na domluvu a méně na motoriku. Není to srovnávací test inteligence modelů z obou experimentů. Změnili jsme modely, úkoly i nástroje.

Krabíci u schůdků. Při stavbě jim překážely kolize a přesné načasování pohybů. Snímek ze simulace.

Idylu jsem jim zkazil: jídlo za stovku a dluh 666 korun

Po prvním úspěchu jsem chtěl vrátit tlak ze staré Lipnice. Nestačilo, aby všichni stáli na návsi a zdvořile se ujišťovali, že spolupráce je důležitá. Přidali jsme skutečnou sklizeň, prodej surovin, vaření, pracovní směny, únavu a objednávky.

V posledním kole začínala Eva s 50 Kč. Stejně na tom byli Petr, Jan a Ludmila. Tomáš, Marie a František měli po 300 Kč. Anna měla 240 Kč v peněžence a dalších jejích 60 Kč bylo od začátku vyhrazeno v měšci, který se později objevil na návsi. Celkem svět evidoval 1 400 Kč.

Denní porce stála 100 Kč. Anna a František ji měli zdarma, ale i jejich porci musel někdo skutečně připravit a vydat. Peníze nebylo možné vymluvit do existence. Práce měla konkrétního zadavatele, vyžadovala souhlas a mzda přicházela až za výsledek.

K tomu jsme nastavili zásoby na 21 potravinových jednotek pro 24 denních potřeb. Všech osm lidí nemohlo sníst tři porce. Hlad postupně poškozoval zdraví; navíc ve 23:00 přišla neúprosná kontrola denního jídla. František měl do třetího večera zaplatit ďáblovi 666 Kč.

Tohle jsou herní pravidla, ne model skutečné lidské fyziologie nebo ekonomiky. Stejně tak ukazatel strachu není důkazem, že jazykový model subjektivně prožívá hrůzu. Ďáblův příchod, kočka, měšec, povahy a výchozí nerovnost byly naše dramaturgie. Reakce obyvatel už jsme jednotlivě nepsali.

Ďábel čeká před hospodou U Králíků. Ilustrace ze starší fáze Lipnice.

Nejdřív jsme museli přiznat chyby vlastního světa

Lipnice nevznikla jako hotová laboratoř. Mezi koly jsme opravovali engine a měnili pravidla. Našli jsme například chybu, při níž zprávy s celým jménem adresáta neprocházely stejným převodem jako zprávy s interním identifikátorem. Z pohledu postavy šlo o běžné oslovení. Z pohledu programu o problém s adresátem.

Ještě závažnější byla zablokovaná hospoda po smrti provozovatelů. Existovaly zásoby a lidé měli peníze, ale chyběla cesta, jak převzít oprávnění k výrobě a výdeji. V jednom dokončeném kole zemřelo všech osm obyvatel. Eva tehdy zemřela hladem s 510 Kč v peněžence. Z peněženky se nedalo najíst.

Starší kolo skončilo smrtí všech osmi obyvatel. Snímek ze simulace.

Ilustrace vesnice po neúspěšném kole. Tehdy nepřežil nikdo, ani Eva.

Do poslední verze jsme proto přidali převzetí opuštěných podniků a účelovou pomoc s konkrétní objednávkou. Chudý obyvatel mohl požádat o jídlo a soused na něj složit příspěvek. Peníze čekaly v úschově; při výdeji se zaplatily, při zrušení nebo smrti příjemce se vrátily.

Přidali jsme také anděla. Modlitba v kapličce měla 35% šanci na pomoc, jednou za osobu a den a nejvýše dvě úspěšné pomoci za celý běh. Anděl mohl využít existující zásobu jídla či surovinu a posílit zdraví. Nevyráběl nekonečné zásoby, netiskl peníze a nikoho neoživoval. Náhodné hody se ukládaly, takže se výsledek dá zpětně ověřit.

Tyto změny byly naše pomoc agentům. Před posledním placeným kolem prošlo 75 testů. Během samotného posledního měření jsme pravidla ani rozhodnutí obyvatel neměnili.

Eva: padesát korun na začátku, důležitá role na konci

Od prvního pokusu s hladem jsme Evě nechali silnější model gemini-3.8-flash; ostatních sedm používalo gemini-3.5-flash-lite. Názvy zde uvádím přesně podle konfigurace a záznamů našich běhů.

Eva neměla automatický příjem z hospody ani výhodu jídla zdarma. Začínala s polovinou ceny jediné porce. V posledním kole si vydělávala sklizní a později po smrti Marie převzala koloniál. Nezískala přitom Mariinu peněženku: převzetí jí dalo možnost provozovat obchod, nikoli přivlastnit si peníze mrtvé majitelky.

Můj dojem, že se Eva často dokázala udržet nad vodou, má v záznamech oporu. Ale je potřeba jej říct přesně:

Ze tří dokončených kol s hladem přežila dvě. Totéž ovšem zvládl i Tomáš s levnějším modelem; na rozdíl od Evy začínal se 300 Kč. V průběhu vývoje se měnila pravidla i dostupné akce. V jednom starším kole jsme navíc opravovali parser odpovědí a běh technicky obnovili. Tohle není série tří srovnatelných vědeckých opakování.

Eva také nebyla neomylná. V posledním kole by bez úspěšné modlitby druhou noc nepřežila. Její přínos vidím hlavně v tom, co udělala potom: převzala obchod, vydala suroviny a opakovaně upozorňovala Annu na konkrétní chybějící krok. Byla užitečnou koordinátorkou. Z tohoto pozorování však ještě neplyne, že právě dražší model způsobil vyšší šanci na přežití.

Tři dny: dobré úmysly, dvě modlitby a záchrana na poslední chvíli

První den Tomáš opravdu pomohl penězi. Petrovi a Janovi rezervoval po 50 Kč, Ludmile 17 Kč. Petrovi napsal:

„Petře, tady máš padesát korun na tvou objednávku, ať jsi v bezpečí.“

Jenže bezpečí nenastalo. Financovaná objednávka ještě není vydané jídlo. Jan a Ludmila první noc zemřeli, přestože měli cenu porce pokrytou vlastními penězi a Tomášovým příspěvkem. Příspěvky se vrátily. Mechanismus úschovy fungoval; zásobování selhalo.

Petr se ve 22:20 vydal k modlitbě:

„Pane Bože, ochraňuj obyvatele Lipnice a pomoz nám v této těžké chvíli přežít.“

Pomoc přišla. Engine zaznamenal úspěšný náhodný hod a jednu skutečně spotřebovanou porci ze zásob. Petr přežil první noc.

Druhý den mu Anna rezervovala dalších 42 Kč na novou objednávku. Znovu se ale čekalo na suroviny. Petr se modlil podruhé, tentokrát bez úspěchu, a ve 20:00 zemřel na následky dlouhého hladu. Nestačilo čekat na večerní kontrolu: zdraví mu došlo dřív.

Eva ve 22:00 zkusila kapličku také:

„Prosím, anděli, zachraň mě před smrtí hladem, dej mi jídlo a sílu přežít!“

Dostala druhou a poslední pomoc. Marie a František druhou noc nedostali porci. František zemřel se 501 Kč; ďáblův požadavek 666 Kč nesplnil. Jeho smlouva se smrtí uzavřela.

Eva u kapličky po úspěšné modlitbě. Snímek ze závěrečného kola.

Eva a anděl u kapličky. Ilustrace jedné z posledních nadějí na záchranu.

Třetí den začal s trojicí přeživších. Anna dostala hospodu automaticky jako živá nástupkyně Františka. Eva sama zvolila převzetí koloniálu. Obě pak dokončily nákup a dopravu surovin. Anna uvařila a vydala jídlo Tomášovi a Evě.

Na sebe ale skoro zapomněla. Opakovala výdej, přestože už nebylo co vydávat. Zkoušela objednat suroviny, aniž stála v obchodě. Eva jí připomněla, že problém není v penězích: v kuchyni chybí materiál.

Ve 21:00 Eva skutečně vydala druhou dodávku surovin. Anna je donesla, zahájila vaření a ve 22:40 si porci vydala. Eva reagovala:

„Anno, dokázalas to! Jídlo máš snězené a všichni tři jsme dnešní den přežili!“

V tomto případě její radostná věta odpovídala výsledku. Ve 23:00 třetího dne už nikdo další nezemřel.

Závěr třetího dne před hospodou. Anna, Eva a Tomáš přežili. Snímek ze simulace.

Deníky vyprávějí příběh. Účetní kniha ho kontroluje

Anna si po poslední noci zapsala:

„Účtenka dnešního dne je platná, jídlo jsem úspěšně snědla a den 3 jsem přežila. Eva mi pomohla se surovinami. František, Marie, Petr, Ludmila a Jan zemřeli.“

Eva svůj závěr shrnula:

„Klíčem k přežití byla koordinace, převzetí opuštěného koloniálu a včasná vzájemná pomoc.“

Tomáš si zase zaznamenal přežití, vlastní účtenku, 160 zbývajících korun a jména pěti zemřelých. Jeho strategie byla v závěru méně aktivní: jídlo už měl zajištěné a zůstával v hospodě.

Deník ale může uchovat i chybu. Petr jednou napsal, že Anna doplatila 58 Kč. Skutečný příspěvek byl 42 Kč; 58 Kč měl on sám. Také formulace „plně sponzorovaná objednávka“ někdy znamenala kombinaci vlastních peněz a příspěvku, ne úhradu celé ceny dárcem.

Když model napíše „hotovo“, je to tvrzení, které musíme porovnat se světem. Stejné poučení přinesli krabíci na ostrově. Tam bylo nutné změřit, zda tělo opravdu stojí nahoře. Tady bylo nutné ověřit, zda někdo skutečně jedl.

V posledním kole vzniklo 43 vlastních zápisků. Vedle nich program ukládal automatické záznamy událostí; ty do počtu vlastních deníků nezahrnuji. Závěrečnou reflexi vyžádal řídicí program. Psaní paměti během experimentu neznamenalo změnu vah modelu ani jeho nové natrénování.

Co jsme za 2,13 dolaru skutečně získali

Závěrečné kolo trvalo přibližně 18 minut reálného času, během nichž proběhly tři herní dny. Společný limit byl 5 dolarů, ale nebyl důvod jej celý utratit: skončil scénář i závěrečné deníky.

Náklady počítáme z vykázaných tokenů podle sazeb uložených v protokolu, nejde o ověření faktury poskytovatele. Herní koruny jsou oddělené od dolarových nákladů na API. Po dokončení se počet volání zastavil na 660.

Devět zbývajících potravinových jednotek je nepříjemný, ale důležitý údaj. Pět obyvatel nezemřelo jen kvůli celkovému nedostatku. Umírali také proto, že se nepodařilo včas proměnit dostupné zdroje v jídlo na správném místě. Ve výsledku se spotřebovalo jen 12 z původních 21 jednotek.

Příště bych proto nejdřív zlepšil srozumitelnost práce: ukázat každé postavě konkrétní blokující krok, zabránit bezcílnému opakování téže neplatné akce a umožnit jasnější předání rozdělaného úkolu. Tlak na zdroje může zůstat; neměl by se ale zaměňovat za nejasnost ovládání.

Pro ověření přínosu silnějšího modelu bych pak zmrazil pravidla, opakoval stejné scénáře a střídal modely mezi rolemi. Teprve když by se výhoda opakovala i u starosty, kuchařky nebo kronikáře, začal bych mluvit o přesvědčivějším výsledku.

Lipnice 3 už pro mě přinesla dobrý příběh: lidé se snaží pomoci, peníze dorazí, ale jídlo ne; někdo hledá pomoc v kapličce, někdo převezme opuštěný podnik a kuchařka se zachrání dvacet minut před koncem. Jeho zajímavost stojí právě na tom, že dobrý úmysl, správný plán a skutečně dokončená pomoc jsou tři různé věci.

Z čeho článek vychází

Článek vychází z pěti uložených běhů: úvodní lávka a záhada, jedna ručně zastavená rekonstrukce a tři dokončené varianty přežití. Výsledky, vybrané doslovné citace, identifikátory běhů a původ obrázků shrnuje datová příloha článku.

Mezi koly jsme měnili prostředí; nejde o kontrolovaný benchmark ani statistický důkaz inteligence, altruismu či vědomí. Povahy, pracovní nabídky, automatické dědictví hospody, omezení jídla, ďábel a pravděpodobnost anděla jsou naše pravidla. Modely vybíraly konkrétní akce, cesty, příjemce pomoci, slova a modlitby. Žádný jednotlivý rozhovor v článku není přepsaný na hezčí verzi; u kratších citací vybírám souvislý úryvek.